Hypogrif by Lai

6. ledna 2012 v 21:51 | Casion |  Súťaže...

Hypogrif


Kap; kap; kap... mnotónní melancholie podzimního odpoledne.
Spuštěná opona deště ukončila představení pouličních herců a vymetla je ze zmáčeného jeviště všednodenní scény. Byl to jeden z nejstudenějších dnů v roce - mráz ve své zlomyslnosti rozdával ledové polibky na zčervenalé líce.
Kap; kap; kap … Trudnou monotónnost rozbila hromová disonance.
Stál u okna a maloval svět, který za prosklenou tabulí bezútěšně tonul v modravé šedi podzimního šlojíře, utkaného z mlh.


"Smutek potrvá navždy," citoval poslední slova svého malířského vzoru a pokusil se spolu s barvami přenést na plátno i esenci venkovní nostalgie. Na obloze kroužili ptáci - snad havrani - jako výsměšná vzpomínka na starého mistra a jedno z jeho posledních děl.
"Už zase maluješ?" Stála ve dveřích a kroutila hlavu, ruce založené v bok. "Nech toho. Víš, že to z tebe vysává i poslední špetku optimismu!"
"Nechápeš to," zamumlal a jemně otřel štětec o hranu kelímku, "je to umění. Umění znamená radovat se, když zároveň pláčeš."
"Ne, nechápu. Pojď ven, potřebuješ se nadýchat čerstvého vzduchu." Bála se, aby osud jejího bratra nenabral stejného konce jako život slavného malíře. "Pojď! Pro pány bohy, vykašli se na to, Jarku!"
Poslechl. V kelímku, v němž právě opláchl štětku, se vír modravé šedi rozprostřel ve skelně klidnou hladinu.

Kap, kap, kap... Sedlový vikýř malé hospůdky vyčnívající špicí páral nabobtnalá oblaka. Alespoň tak mu to připadalo, když proti němu vzhlížel z chodníku.
Kapky, které kanuly ze střechy, se rozstřikovaly o dlaždice; jejich křišťálová krása se tříštila o beton a lámala se na tisíce jiskřivých střípků.
Postupně se krápání změnilo v silnější déšť, až se nakonec z mračné clony nad městem začaly řinout vodpády deště. Náhlý chlíšťák je zastihl na polovině cesty … cesty KAM? Pryč z jeho zádumčivé skořápky? Tu si přece nesl na zádech jako šnečí domeček, aby se do ní v případě potřeby mohl ukrýt před okolním světem. Aby se uvelebil pod příkrovem těžkomylsnosti, aby zabořil hlavu pod peruť anděla, aby si mohl vychotnávat onen blažený okamžik, kdy se jeho rty spájí se rty Múzy v letmém, leč blaženém polibku...
Drahomila stála vedle něho a líčka jí červenala zimou.
Zabušili na dveře nejbližší hospody.

Na obloze se rozkošatil blesk.
Oba sourozenci seděli za stolem a mnuli si prokřehlé ruce v páře, která stoupala z hrnečků omamně vonícího čaje. S mlékem, medem a kapkou rumu - přesně tak, jak si poručila Drahomila.
Hostinský, který jim v jinak liduprázdné jídelně dělal milou společnost, náhle vyskočil a odstrčil židli. "Já zapomněl!" vykřikl a v baculaté tváři se mu mihl výraz proviněnilého uvědomění. "Zapomněl jsem na Berana!"
"Berana?" opakovala Drahomila.
"Můj hipogryf ve vikýři! Musím mu přinést čaj." Baculatý mužík se popadl za hlavu a s dlouhou fůrou lamentací vyběhl z místnosti, následován v těsném závěsu oběma zvědavými sourozenci.

Mezerami v dřevěných prknech vikýře dovnitř pronikal chlad. Nozdry mohutného zvířete byly obsypaná zmrzlými krystalky.
Šenkýř podal zvířeti šálek slazeného čaje se stejnou rumovou přísadou, kterou naservíroval i prochladlým hostům. Zvíře vychlemtalo horký nápoj a olízlo si mohutné pysky.
"Na zahřátí," vysvětloval hospodský, "aby mi chlapec neprochladl. Profukuje tu, ale ve stáji se mu nelíbí. Chce vidět ven, na tu věž kostela."
Jarek zpozorněl. "Nespoutaná svobodomyslnost," ulplělo mu na jazyku. "Báječný tvor! Mohu se ho dotknout?" A přiložil dlaň na širokou plec, která se ježila pocuhanými chomáčky popelavého peří. Ó, svobodo!
"Pán je umělec?" tázal se hostinský.
"Ano, jsem. A chtěl bych toho tvora nakreslit," pravil a zornice se mu roztáhly vzrušením. "Musím ho nakreslit! On je přesně to, co hledám! Drahomilo, podívej na to peří - má barvu malancholie - modrou a šedou. A vidíš ta křídla, jež mu propůjčujcí nezkrotnost a svobodu? Ty jiskrosršné oči býka? Tu ušlechtilost, hrdost a noblesu, vetknutou v každé ladné křivce? Nyní již chápeš umění?!"
Jarek vytáhl skicář.

Kap, kap, kap..., hipogryf zvedl hlavu. Vedle něho ležel člověk, kterému již před nějakou dobou zmrzl na rtech poslední výdech.
V ruce držel skicář. Ve změti čar bylo možno bystrým okem rozpoznat kresbu, v níž se snoubila melancholie s konečným trimfem. Hipogryfovi na tváři utuhla ledová slza, která byla ve své šlechetné prostotě úplně lidská.

1. Originalita - 9/10
Je to dobrá práca a zaujímavá. Je to dosť originálne...

2. Pravopis - 9/10
Nie som odborčníka na český pravopis. Z môjho pohľadu to bolo takmer celé správne, možno v dvoch - troch prípadoch mi chýbala čiarka a trochu mi nesedela priama reč...

3. Splnenie zadania - 10/10
Zadanie si splnila, malo to požadovanú veľkosť, obsah aj to obsahovalo priamu reč tak, ako malo takže ti dávam plný počet bodov...

4. Vzhľad - 9/10
Odstavce boli porobené pekne, ale v niektorých prípadoch by som priamu reč dala skôr na začiatok riadku...

5. Celkový dojem - 8/10
Nebolo to zlé, až na niektoré nedostatky. Trochu smutné, ale aj taký je život.. Vždy je čo zlepšovať, ale bolo to pekné...

Spolu - 45/40


Originalita: Pěkné moc pěkné. Plný počet nic podobného jsem zatím nečetla.
10/10
Pravopis: A máme tu kámen úrazu, všimla jsem si mnoho gramatických chyb skládající se převážně s překlepů. Jenom mi prosím vysvětlete: Co znamená slovo klíšťák, což mi word furt opravuje jako klíšťák.
8/10
Splnění zadání: Zadání splněno. Bez jakýchkoliv námitek.
10/10
Vizualita: Z tohoto pohledu nevidím žádné námitky. Už na první pohled si čtenář pomyslí, že se to bude velmi dobře číst.
10/10
Celkový dojem: Povídka se hezky četla, děj byl stejnoměrně dynamický a u konce se mi chtělo také ukápnout slzičku. Deprese přímo vyzařovala.
10/10
Shrnutí hodnocený: Z mého pohledu dokonalá ukázka povídky, jen těch několik chyb narušovaly plynulost čtení. Prozatím to nejlepší co jsem četla.
48/50
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lai Lai | E-mail | Web | 6. ledna 2012 v 22:08 | Reagovat

Děkuji za hodnocení. :-)
Pokud jde o přímou řeč, nemyslím, že bych v jejím zápisu chybovala, ale hádat se samozřejmě nebudu :D Zato bych řekla, že čárky neabsentují, ba naopak jsem si téměř jista, že jsou tam, kde být mají. Slovenština to s nimi má jinak. ;-)
Inu, to je teď již lhostejné.

Takže ještě jednou děkuji.

2 Lai Lai | E-mail | Web | 9. ledna 2012 v 19:27 | Reagovat

Inu, "chlíšťák" je archaický (zastaralý) výraz pro náhlou průtrž mračen neboli - lidově řečeno - "slejvák".
Za překlepy se omlouvám (mluvnici ovládám dobře, ale prsty se mi pletou na klávesnici a každou chvíli zmáčknu jiné písmeno, než chci).
A děkuji za hodnocení ;-).

3 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 1:23 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama